Jiří Schelinger – muž podmanivého charismatu a majitel nezaměnitelného chrapláku bez diskuse platí za ikonu československého hard rocku 70. let 20. století. Jeho písně a alba, jež natočil se Skupinou Františka ‘Ringo‘ Čecha, odolávají vrypům zubu času a i po několika desetiletích platí za skutečné majstrštyky nejen v rámci žánru.
V roce Schelingerova dvojitého jubilea (*6. 3. 1951 – †13. 4. 1981) vše zmíněné připomíná a znovu stvrzuje LP reedice dnes již legendárního alba Hrrr na ně… Ta nyní vychází u Supraphonu v novém remasteru, ale jinak v podobě maximálně blízké prvnímu vydání v roce 1977, tedy včetně různých průpovídek a špílců, s pečlivě rekonstruovaným obalem, doplněným vzpomínkovými texty a dobovými fotografiemi Otto Dlaboly.
„Najednou jsme s Jirkou věděli, že se nám splnil sen. Ta deska byla pro nás strašně důležitá, protože nastartovala Jirkovu popularitu. Zvláště proto, že jsme dosáhli toho, hrát vlastní tvorbu… To byla nádhera. Po tolika letech to začalo mít ksicht a bylo to jako venku,“
vzpomíná Schelingerův důležitý parťák a kapelník František ‘Ringo‘ Čech na období vzniku alba Hrrr na ně… v knize Petra Bošnakova a Milana Schelingera Jiří Schelinger: Život a… 1951–1981.
Desítka písní, připomínající dávnými i současnými fandy stále hodně oblíbené kousky jako Kartágo, Mám rád lidi nebo Lucrezia Borgia, byla na svou dobu malým zázrakem. Kapele tažené rytmikou Jiří Stárek (bicí), Jan Kavale (baskytara) a ozdobené výbornou kytarou Stanislava ‘Kláska‘ Kubeše i texty a perkusemi F. R. Čecha se podařilo přenést pódiovou sílu i do studia a vyjít vítězně z boje o doslova každý decibel i závadná slova s normalizační ‘kontrolou kvality‘. „Bylo mi řečeno, že nad deskou Hrrr na ně… se chvilku diskutovalo, ale nakonec mávli rukou,“ říká k tomu ve výše zmíněné knize F. R. Čech.
„Opravdu mě těší, že v roce, kdy si připomínáme tátovo dvojvýročí, vychází právě LP Hrrr na ně… Z mého pohledu je to jedno z nejzdařilejších alb české, potažmo československé rockové scény, které ovlivnilo celou řadu mladších rockových muzikantů a zpěváků. A hlavně Hrrr na ně… vnímám jako jednu z nejvíc vypovídajících desek o tátovi. Byť mi tehdy bylo něco přes 6 let, myslím, že to pro spoustu fanoušků v tehdejší rudé době byl signál, že to jde i jinak. Vůbec to chápu jako něco neskutečného, že se LP tenkrát podařilo vydat. Pro mě osobně má ale nádech mého dětství, jsou to vzpomínky na tátu nejen jako člověka, ale i muzikanta, deska, která mi přibližuje i jeho pohled na muziku a jeho styl tvoření. O to víc mě těší, že teď vychází ve stejné podobě jako na podzim roku 1977,“ říká na adresu aktuální LP reedice dcera Jiřího Schelingera Andrea.
Více informací se můžete dočíst na FB profilu Stereoid.cz.
Text: Supraphon